Vážení rodiče,

rozhodli jste se, že o prázdninách pošlete své dítě do našeho letního dětského tábora. Vaše dítě bude téměř tři týdny - možná poprvé - daleko od domova prožívat svůj táborový život ve Sluneční zátoce. Jistě si přejete, aby se mu zde líbilo a aby táborový život přispěl k rozvoji celé jeho osobnosti a upevnil jeho zdraví. Proto si pozorně přečtěte následující text, jehož cílem je seznámit Vás s prostředím tábora a jeho programem, abyste mohli své dítě před odjezdem dobře fyzicky i psychicky na tábor připravit a sami mohli po jeho odjezdu prožívat s ním alespoň část jeho táborových dobrodružství.

Letní dětský tábor Sluneční zátoka organizuje Vysokoškolský odborový svaz České zemědělské univerzity v Praze ve třech dvacetidenních bězích; jejich přesné termíny jsou uvedeny na přihlášce do tábora.

Na tábor odjíždějí děti autobusy, jejichž odjezd a příjezd je organizován tak, aby obě cesty byly plně vytíženy; v každém běhu je odjezd a příjezd dětí organizován takto:

      Odjezd: V 10.00 hod. od České zemědělské univerzity (od prodejny Maso-uzeniny), Kamýcká ulice, Praha - Suchdol. Na místo jezdí autobusy MHD č. 107 a 147 ze stanice Metra Dejvická. Při odjezdu dětí odevzdávají rodiče nástupní list.

      Příjezd: Z tábora se odjíždí asi ve 12,30 hod. a do Prahy (na místo odjezdu) přijedou děti asi ve 14.00 hod. Prosíme rodiče, aby se k příjezdu dostavili asi o čtvrt hodiny dříve.

Pokud si rodiče odvážejí dítě přímo z tábora vlastními prostředky, mohou si dítě převzít nejdříve v době od 11-13 hod.

 V některých případech rodiče dítě do tábora i přivážejí; potom je třeba sdělit to před nástupem VOS ČZU a dítě přivézt do tábora v době od 11-12 hod.; nejpozději ale ve 12.00 hod. Možnost pozdějšího příjezdu, nebo dřívějšího odjezdu je vždy třeba projednat s vedením tábora - buď přímo, nebo prostřednictvím VOS.

Po příjezdu dětí z II. běhu se nedostavili pro devítiletého P.E. a sedmiletou H.W. rodiče. Vedoucí odjezdu spolu se zdravotnicí čekali asi dvě hodiny a potom se rozhodli odvést děti přímo domů. Rodiče holčičky byli velmi překvapeni příjezdem svého dítěte, protože předpokládali, že tábor končí až následující den. Rodiče chlapce naopak znali termín příjezdu, ale domnívali se, že je povinností vedoucích dopravit dítě až domů a vytkli zdravotnici, že dítě předala tak pozdě.

Do tábora se přijímají děti, které absolvovaly 1. třídu základní školy, Horní věková hranice je stanovena dovršením 14 let o prázdninách, kdy se koná tábor. Přijetí dětí starších je možné po dohodě s admirálem (hlavním vedoucím) patřičného běhu - v takovém případě, prosím, použijte kontakty. Při velkém počtu zájemců se dává přednost starším dětem, tj. těm, které ukončili alespoň 2. třídu ZŠ.

Osmiletý V.K. měl sice na přihlášce razítko a doporučení školy, ale první třídu ještě nenavštěvoval - měl do ní nastoupit v září t.r. Neuměl psát, chyběly mu základní sociální návyky, které děti po ukončení 1. třídy již mají. Žil ve zcela jiném dětském světě než jeho kamarádi, prakticky ve všech programech byl poslední. Z počátku mu děti věnovaly větší pozornost, snažily se mu pomáhat, ale po několika dnech byl opuštěný a stával se terčem posměchu ostatních dětí. Vedoucí ho musel oblékat, uklízet mu a tak mu zbývalo málo času na ostatní děti. Po týdnu pobytu jsme požádali rodiče, aby si chlapce odvezli domů.

Program tábora je značně fyzicky a psychicky náročný, a mohou se jej proto zúčastnit jen děti zdravé. Rodiče potvrdí na přihlášce, že zdravotní stav dítěte umožňuje jeho pobyt na táboře. Před odjezdem na tábor ještě potvrdí, že je dítě zdravé a že mu lékař nenařídil karanténní opatření.

Do tábora nemohou být přijaty děti ze zvláštních škol a zvláštních tříd základních škol.

Třináctiletý J.P. upoutal pozornost svého vedoucího prakticky ihned po příjezdu. Chlapec nestačil fyzicky svým vrstevníkům a zcela jasné pokyny mu musely být několikrát opakovány, něž je pochopil. Ostatní chlapci ihned poznali jeho neschopnost a posmívali se mu. Nikdo s ním nechtěl bydlet, ve všech typech programů byl na posledním místě. Při pohovoru s chlapcem vyšlo najevo, že navštěvuje zvláštní školu - tato skutečnost nebyla na přihlášce uvedena, později při pohovoru s rodiči bylo zjištěno, že ji záměrně zamlčeli. Rodiče si neuvědomili, že toto dítě v kolektivu normálních dětí trpí, vyžaduje péči, kterou mu pedagogické vedení tábora nemůže poskytnout. Otec na otázku, proč poslal chlapce do tábora, odpověděl: ..."Myslel jsem, že tady aspoň týden vydrží...". Chlapec mohl prožít hezké prázdniny v táboře se speciálním pedagogickým vedením mezi dětmi stejné mentální a fyzické úrovně.

V přihlášce i nástupním listu do tábora je třeba vyplnit všechny informace o dítěti. V případě, že rodiče požadují uhrazení části nákladů na pobyt od své odborové organizace, vystaví VOS ČZU  potvrzení pro tuto organizaci.

Přihlášení dítěte probíhá ve 4 krocích :

I.        Rodiče vyplní a odešlou přihlášku do tábora.

II.       VOS zašle rodičům platební informace.

III.      Rodiče zajistí zaplacení pobytu.

IV.     VOS na základě platby zašle rodičům nástupní list.

Vyplněnou přihlášku je nutno zaslat na VOS. Teprve po uhrazení poplatku za tábor obdrží rodiče nástupní list. V nástupním listu se uvádějí informace pro vedení tábora, důležité je zejména vyjádření rodičů o plaveckých schopnostech dítěte a adresa rodičů, nebo příbuzných v době pobytu dítěte v táboře (tzn. např. adresa, kde tráví rodiče dovolenou), potvrzení lékaře o zdravotním stavu dítěte. Nástupní list odevzdávají rodiče při odjezdu dítěte.

Sluneční zátoka

VOS České zemědělské univerzity v Praze buduje (po stránce stavební, organizační i pedagogické) letní dětský tábor ve Sluneční zátoce už od roku 1958. Díky promyšlené a ucelené koncepci vzniká v půvabné a klidné jihočeské krajině středisko dětské rekreace, které na jedné straně zachovává romantickou rovnováhu s okolním prostředím, na druhé straně umožňuje provádět vysoce kvalitní rekreaci a výchovu dětí z hlediska všech pedagogických a hygienických aspektů výchovy 20. století. Tábor leží na velké louce na břehu rybníka Landa mezi obcemi Vráž u Písku a Ostrovce. Kromě vlastního pozemku má OS pronajaty i okolní louky a část lesa - táborový prostor je tak velmi rozlehlý a vlastní provozní část tábora přechází nenápadně do okolní přírody.

Dětem, které přijedou do Sluneční zátoky poprvé, trvá několik dní, než se seznámí se všemi zákoutími a bezprostředním okolí tábora. Nejprve ve svém volnu prorejdí oba přístavy - přístav pramic a přístav kánoí, potom okolí Neklanovy lávky, Oldova doupěte. Potom přijdou na řadu Borovičky, Lesní tělocvična, okolí Myathanovy borovice, Zelený plácek. Se svolením vedoucího se mohou ti nejodvážnější vydat třeba až k totemovému ohništi nebo na Trifidí vrch...

Vrážské polesí, ve kterém leží tábor, je tvořeno zbytky původních smíšených lesů, typických pro vlhké plochy jižních Čech. Hlavní dřevinou je borovice se značným přimíšením dubu, lípy, na některých místech i buku. Část lesů tvoří vysazené lesní porosty. V lesích - a to v bezprostředním okolí tábora - je mnoho lesních tůní, tůněk, rybníků a potoků. Vlastní tábor leží na louce, která vznikla přirozenou sukcesí břehů lesního rybníka Landy; rybník měl kdysi mnohem větší rozlohu než dnes. Zbytky vodní plochy v horní části rybníka tvoří kanály a laguny, pravý ráj mnoha druhů kachen, zejména čírek obecných a modrých, poláků chocholaček a březňaček. Pravidelně v rákosinách hnízdí pochopové, volavka popelavá není vzácností a z hloubi lesů se občas zatoulá černý čáp. Na březích lze snadno pozorovat zarůstání vodní plochy: za porosty orobinců následují vysoké ostřice, nízké ostřice přecházející do porostů bezkolence modrého s bohatým zastoupením suchopýru pochvatého, na sušších místech s třeslicí prostřední. Na okrajích lesa je zřetelný nálet mladých smrčků, olší, bříz a střemch. Samotná louka za potokem je chráněná botanická lokalita s výskytem vzácných druhů rostlin jako hořce hořepeníku, kosatce sibiřského, upolínu evropského, žebříčku bertrámu a dalších. V okolních lesích roste za příznivých podmínek velké množství hub nejrůznějších druhů, bohužel se hojně vyskytuje i naše nejjedovatější muchomůrka zelená.

Sušení hub je v táboře z hygienického hlediska zakázáno; v prostoru stanů a chatek není na sušení místo, houby zde vlhnou a spíš plesniví, než se usuší. Kvalitu hub rovněž nemůže vedoucí před sušením dobře zkontrolovat. Ani léčivé rostliny nelze v táboře sušit: všechna místa k tomu vhodná jsou zpravidla obsazena mokrými botkami, ponožkami, tepláky, ...

Tábor Sluneční zátoka má typicky vodácký charakter, a proto zde mají vedoucí titul kapitán. Děti se dělí do tří věkových kategorií na plavčíky (7-10 let), lodníky (11, 12 let) a kadety ve věku 13 a 14 let. Děti i kapitáni si navzájem tykají, oslovují se křestními jmény, nebo vžitými přezdívkami; tak se vytváří hezký a kamarádský vztah mezi dětmi a dospělými...

Program je metodicky a logicky uspořádán; v prvních dnech pobytu se děti seznamují s prostředím a okolím tábora, s táborovým režimem a se zásadami kolektivního soužití. Chodí se častěji na vycházky, nacvičují se a oživují znalosti potřebné pro táborový život, pro zvýšení fyzické a psychické síly, otužilosti a adaptaci na pobyt v přírodě daleko od domova. Hrají se hry s jednoduchými pravidly, děti se seznamují navzájem mezi sebou a dospělými. Tato část programu vrcholí udělováním bronzových řádů nejlepším dětem.

V druhé, nejdelší části táborového života, se organizují programy, které rozvíjejí a upevňují předchozí dovednosti. Děti jsou plně zaujaty táborovým životem. Probíhá putování jednotlivých oddílů na vodě i na souši, hrají se větší a komplikovanější hry. Další a další děti získávají bronzové řády a období vrcholí slavným  nástupem, na kterém se udělují první řády stříbrné.

V závěrečných dnech tábora jsou převážně společenské programy, ve kterých vrcholí veškerá táborová činnost. Jsou to delší a složitější hry, noční hra, velká sportovní utkání, velké hry na vodě. Pro malé i pro velké jsou v programu oblíbené taneční, poslední táboráček a rozloučení. Nejúspěšnější táborníci dostávají večer před odjezdem zlaté řády.

Z tábora se ztratilo dítě. Naposledy ho spatřily děti z posádky kpt. Irenky s velmi podezřelou osobou - Polednicí. Vedoucí se svým oddílem se vydal do lesa Polednici polapit a dítě zachránit. Po dlouhé honičce byla osoba dopadena a dítě vysvobozeno. Již z dálky bylo slyšet křik vracejících se pronásledovatelů: "To neníí poledniceee, to je Víťaáá..."

Na hladině rybníka rejdí dvě pramice, v každé jedna posádka. Děti zběsile pádlují, couvají, otáčejí se, křičí, jedno se vždy naklání do vody a hned za vítězného křiku uhání pramice dál. Ve větru vlají červené tkaničky plovacích vestiček. Každý bojuje s časem, jeho posádka musí zvítězit, musí ulovit co nejvíce ryb. Když se děti vracejí ze hry zpět, mokré, s pádly na ramenou a ověšeny dřevěnými, pestře nabarvenými rybami, volají na sebe:"... ale my jsme chytily více zelených tresek..."

... noční ticho přeruší jen občas pípnutí nočního ptáka, tábor spí, v rákosinách leží mlha. V dálce za potokem se objevila žlutá jiskřička, kýve se ze strany na stranu a blíží se. Lucerna v ruce jednoho z kadetů. Děti mlčky přecházejí lávku, jsou tiché a vážné. Beze slova se rozcházejí do svých stanů, jen v očích jim září jiskřičky právě prožitého nočního dobrodružství.

Každý rok hrají děti ve Sluneční zátoce velkou celotáborovou hru, která se skládá z mnoha úseků a trvá prakticky celou dobu tábora; každý den prožívají děti alespoň jeden z úseků hry. V posledních létech byly sehrány tyto hry: cesta do podivuhodného světa Julese Verna, Výprava na Zlaté ostrovy, Cesta do země Zlatého slunce, Dobrodružství Toma Sawyera, Tábor Trifidů, Cesta kolem světa, Třináct námořnických uzlů, Po stopách Atlantidy, Námořní škola ve Sluneční zátoce, Sedm olympijských kruhů, Dva roky prázdnin, Stará dobrá Sluneční zátoka, Starověké Řecko, Cesta Tam a zase Zpátky... .

Některé programy mají již svou dlouholetou tradici a opakují se prakticky v každém běhu tábora: je to např. velký souboj námořníků s piráty na lodích, boj o vrch Trifidů, taneční, gymnastika a posilování s hudbou, táboráčky posádek, noční hlídka, námořnický sedmiboj aj.

Péče o děti

Vedoucí tábora přebírá odpovědnost za dítě od okamžiku, kdy mu je rodiče předají u autobusu při odjezdu až do chvíle, kdy je opět rodičům při příjezdu vrací. Tuto obrovskou odpovědnost přenáší vedoucí částečně na své táborové spolupracovníky, tj. vedoucí oddílů, které proškoluje, kontroluje a řídí. Každé dítě je neustále pod dozorem - ve dne i v noci; během noci se střídají dospělí vedoucí při ostraze tábora. Denně jsou pro děti organizovány tři programy - jeden dopoledne a dva odpoledne a několikrát za tábor i další programy večerní a noční. Děti jsou zařazovány do oddílů podle věku: nejmladších dětí bývá v oddíle 12-14, nejstarších asi 20.

Vedoucí oddílu - zvláště malých dětí - má mnoho práce. Kromě běžného programu musí neustále kontrolovat oblečení dětí, pořádek v chatičkách, čistotu. K malým dětem se dochází i několikrát za noc, kdy se kontrolují, zda jsou dobře přikryty. Když začne pršet, musí vedoucí zajistit vysušení oděvů a botek do příštího dne - to děti samy nedokážou; spočítejte si, kolik hodin musí vedoucí věnovat dětem místo svého spánku, když na přepírání ponožek, odnášení promoklých oděvů do místnosti na sušení, sušení bot a další úklid potřebuje na jedno dítě pouze 10 minut!

Bezprostředně po příjezdu do tábora jsou děti seznamovány s táborovým řádem a režimem. Jsou to soubory pravidel, které zajišťují především bezpečnost a zdravotní ochranu dětí. Dítě se musí seznámit s prostorem tábora, ve kterém se může volně pohybovat ve svém osobním volnu, musí se naučit respektovat pravidla organizovaného koupání, naučit se před budíčkem a po večerce zachovávat absolutní klid, aby nebyly ve spánku rušeny ostatní děti, správně se oblékat v souladu s počasím, atd.

K nemocem dětí dochází na táboře jen zřídka. Kromě běžných drobných poranění se občas vyskytne angína, rýma nebo úpal. V posledních létech mívají některé děti i vši; zpravidla jsou to děti, které trávily část svých prázdnin na venkově u příbuzných a rodiče, kteří je na tábor posílají, neměli čas děti před odjezdem prohlédnout. Ošetřovna tábora je dobře vybavena, pracuje v ní školená zdravotnice a v případě potřeby je možno přivolat i rychlou lékařskou pomoc.

Každý z vedoucích prošel školením, ve kterém byl seznámen se základními pravidly první pomoci. Pokud by dítě vážněji onemocnělo, ihned podáváme zprávu rodičům na adresu, kterou uvádějí v nástupním listu do tábora.

Dívka P.K. onemocněla koncem pobytu v táboře angínou, na kterou, jak uvedla, je velmi náchylná. Lékař nařídil dlouhodobý pobyt na lůžku a podávání antibiotik. Protože doba léčení přesahovala dobu pobytu dívky v táboře, doporučil lékař odeslat dívku do domácího ošetřování, které by jí i psychicky pomáhalo. Vedení tábora chtělo uvědomit o situaci rodiče. Avšak ani v nástupním listu, ani v přihlášce nebyla uvedena adresa, na které by byl někdo z rodiny přítomen. Po komplikovaném telefonickém šetření na OS rodičů (kde byla závodní dovolená) bylo zjištěno, že rodiče jsou někde na Šumavě na dovolené. Adresu rodičů se nepodařilo vypátrat, dívka, která od lékaře věděla, že má jet domů, marně čekala.

Děti se umývají pravidelně ráno a večer a před každým jídlem. Při chladném počasí se voda přihřívá, třikrát až čtyřikrát za běh se děti sprchují v horké vodě; sprchují se rovněž i po fyzicky náročných programech. V umývárnách má každé dítě svoji poličku na mycí potřeby a věšáček na ručník.

Polička na mycí potřeby má rozměry asi 10 x 12cm, hloubku asi 5 cm. Do této přihrádky by se mělo vejít mýdlo, potřeby na čištění zubů, po případě i kartáček na ruce. Pokud jsou tyto předměty velké a nevejdou se do tak malé prostory, doporučujeme rodičům, aby dítěti dali plátěný pytlíček s poutkem, do kterého si předměty může uložit a zavěsit vedle ručníku.

Jídlo se podává čtyřikrát denně: snídaně v 8 hod., oběd ve12 hod., odpolední svačina v 16 hod. a večeře v 19 hod. Jídelníček je kaloricky velmi bohatý, obsahuje dostatečné množství bílkovin a vitaminů. Denně se spotřebuje v průměru asi 3/4 l mléka na dítě. Každé dítě dostane tolik jídla, kolik sní, může si kdykoliv požádat o přídavky. Vedoucí dohlíží na dojídání a dbá na to, aby děti nevracely zbytky. Starší děti pomáhají při přípravě stravy: upravují některé potraviny, které potom procházejí dalším tepelným zpracováním. Všechny děti si po sobě uklízejí jídelny. Na putování si děti vaří samy.

Jako všude v přírodě, i na táboře jsou komáři. Nejlepší ochranou proti nim je vhodné oblečení, zejména ve večerních hodinách. Pomáhají také vhodné repelentní přípravky.

Od ranního úklidu až do večerky musí každé dítě udržovat pečlivě pořádek ve stanu, chatičce a ve všech prostorách tábora. Tak je zajištěno pro všechny příjemné a čisté prostředí.

Při chladném, nebo deštivém počasí klesá někdy noční teplota na 5 - 7 stupňů. Při večerce se v těchto případech u každého dítěte přísně kontroluje oblečení na noc: silné ponožky, čepice, tepláky; během celé noci se kontrolují děti ve stanech, zda jsou dobře zapnuty ve spacích pytlích a přikryty přikrývkami.

Návštěvy, dopisy, balíčky, balíky

Návštěvy na dětských letních táborech VOS jsou zakázány. Má to své vážné pedagogické důvody. Každá návštěva naruší nejen pobyt navštíveného dítěte, ale i řady dětí ostatních. A proto všechny rodiče prosíme, aby za dítětem na tábor nejezdili. Totéž platí nejen pro rodiče, ale i pro příbuzné, známé a kamarády dětí.

Za devítiletým P.V. přijeli rodiče; protože věděli, že návštěvy jsou zakázány a v přihlášce do tábora se podpisem zavázali, že za dítětem nepřijedou, schovali se v lese a v době poledního volna si dítě tajně z tábora odvedli. Ztracení dítěte bylo asi za 10 minut odhaleno, protože vedoucí sleduje činnost dětí i v době jejich osobního volna. Nikdo nevěděl, kde dítě je. Byl vyhlášen poplach, dítě se hledalo v okolí, v přístavech, byla obava, zda nespadlo do vody a neutopilo se... Ke konci poledního volna se dítě vrátilo s pytlíky cukrovinek a balíkem pomerančů. O chování rodičů byla podána zpráva jejich OS s doporučením, aby dítě již do tábora nepřijímali.

Na každý dopis od rodičů se dítě velmi těší a netrpělivě na něj čeká. Z každého dopisu nebo lístku od rodičů a příbuzných má upřímnou radost. Pište proto často a nečekejte s příštím dopisem na odpověď z tábora. V táboře je záměrně organizován bohatý a pestrý program, dítě má velmi málo volného času. Odeslání prvního dopisu rodičům je předepsáno táborovým řádem, ostatní již děti píší samostatně. Rozhodně ale neměřte vztah vašeho dítěte k vám počtem odeslaných dopisů z tábora. Pokud dítě málo píše, znamená to, že mu nic nechybí a že je plně zaujato táborovým životem.

Pošlete dítěti nějaký hezký, netradiční dopis: nakreslete obrázek, nějakou větu zašifrujte, použijte veršů. Přiložte výstřižek z novin, dětského časopisu, obrázek oblíbeného herce, plátky růže z vaší zahrádky... . Taková pozornost vaše dítě potěší. Nezapomeňte na zprávy o domácích zvířátkách, na kterých děti často velice lpí. Dětem, které jedou poprvé do tábora pište často, každý druhý den a zapojte do této milé povinnosti i všechny své příbuzné a známé. Dopis můžete odeslat už den před odjezdem dítěte do tábora, aby jej dítě našlo v poštovní schránce už druhý den svého pobytu v táboře.

Žádné dopisy dětí, ani lístky zásadně nekontrolujeme, takže vůbec nevíme, co vám děti píší. Pokud bude dítě psát dopisy smutné, tesklivé, nebo si bude na něco stěžovat, prosíme vás, abyste nám obratem napsali a my se pokusíme taktně a nenápadně zjistit, co se s dítětem děje a pomoci mu. Na každý takový dopis odpovíme.

Každé dítě prožívá táborový život jinak: některé děti si na pobyt v kolektivu dětí v přírodě rychle zvyknou, jiné se adaptují pomalu a těžce. Příčiny jsou různé; někdy bydlí dítě s nevhodným kamarádem (např. s dítětem agresivním nebo nepořádným, zlobivým, těžko navazujícím společenské kontakty), jindy mu vadí dost přísný táborový režim. Často se setkáváme s případy, kdy dítě prožívá tábor v jednom roce těžce a v druhém je táborem nadšeno; a bývá to i naopak. Většina dětí si ale na pobyt v táboře rychle zvyká a prožívá jej intenzivně s bohatými citovými zážitky. Z hlediska výchovy dětí je pobyt v táboře prospěšný a devatenáctidenní odloučení od rodičů prospívá oboustranně rodičům i dětem.

Někdy je nutno poslat dětem balíček - nejčastěji se jedná o zaslání nových botek, náhrady za roztrženou pláštěnku, zapomenuté gumovky apod. Takový balíček je vhodný a když do něj navíc vložíte sáček bombonů a dva pomeranče, rozhodně to stačí. Nikdy dětem neposílejte do tábora ovoce, domácí moučníky, sladkosti a jiné pokrmy. Dítě opravdu nic takového nepotřebuje; většina takových věcí se cestou při prázdninové dopravě zkazí a obsah větších balíčků se v táboře zásadně rozděluje mezi všechny členy posádky vašeho dítěte. Oblíbené pochoutky uchystáte dětem až po jejich návratu z tábora.

Je asi 11.45, děti se vracejí z II. dopoledního programu. Jejich pestrá trička a košilky prosvítají v dálce mezi stromy, čím jsou blíže táboru, tím víc pospíchají. Do tábora přiběhnou udýchané a veselé a první cesta vede k velké termosce s vlažným čajem. Štěbetání na chvíli zmlkne - ááách, ještě jeden hrníček čaje, a ještě jeden. A potom už běží k přihrádkám s poštou... hurá, mám dopis... tiskne jej k hrudi a hledá koutek, kde bude na chvíli o samotě jen s mámou a tátou...

Vybavení do tábora

Vaše dítě stráví v přírodě 19 dní a aby se mohlo zúčastnit plně všech táborových programů, zůstalo zdravé a mohlo využít všeho dobrodiní, které život v hezké přírodě poskytuje, k tomu potřebuje dobré vybavení. Pro pobyt v přírodě jsou dobré především věci staré, obnošené, není vhodné nové a módní zboží. Všechny věci by si měly děti pod dohledem rodičů samostatně zabalit, aby si dobře zapamatovaly, co vlastně ve svém zavazadle mají. Jako zavazadlo je nejvhodnější kufr (pokud možno nízký, aby se dal pohodlně zasunout pod lůžko ve stanu, nebo v chatičce; lůžka jsou značně nízká). Pláštěnka a gumovky se těsně před prázdninami špatně shánějí a proto je obstarejte v předstihu již na jaře, hned po obdržení přihlášky do tábora.

Správná pláštěnka do deště má být tak dlouhá, aby dobře zakryla kolena a voda z ní stékala na gumovky. Při koupi pláštěnky nešetřete, kupte pláštěnku z pevného materiálu, která se dá dobře zapínat a je dostatečně velká (počítejte s tím, že dítě bude mít pod pláštěnkou ještě svetr, nebo bundu). Pláštěnky z tenké folie vydrží prakticky jen jednu cestu lesem a jsou pro tábor nevhodné. Na táboře prší někdy řadu dní bez přestávky a pobyt dítěte bez dobrého oblečení a obutí je v takovém počasí nemožný.

      Oblečení na cestu: plátěné, nebo manšestrové kalhoty (sukně, nebo šaty), košile, nebo tričko (halenka), lehká čepice, nebo klobouk, dobré pevné boty. Toto oblečení bude dítě používat i na výlety do okolí tábora, případně putování.

Čepici, nebo klobouk musí mít každé dítě povinně. V parných dnech při prudkém slunci musí děti v určené době nosit čepici nebo klobouk proti úpalu. V táboře obdrží každé dítě tzv. koupací čapku; je to výrazně barevná plátěná čepička, kterou má dítě na hlavě při koupání (nebo např. při jízdě na kánoích) a slouží pro hlídání dětí při koupání.

      Oblečení do tábora: plátěné kalhoty, krátké kalhoty, lehké boty (tenisky, opánky), plátěná košile, tričko, náhradní kalhoty nebo tepláky na převlečení. Kalhoty jsou na tábor vhodnější; děti je raději nosí a tepláky se velmi špatně suší.

      Oblečení na noc: pyžamo, tepláková souprava na spaní (děti ve stanech si oblékají v chladných nocích tepláky na pyžamo), čepice (kulich) na spaní (bere se opět v chladných nocích), silné ponožky. Starší děti se na noc nerady převlékají do pyžama a pokud jim je nedáte, vybavte je tričkem a dejte jim více spodního prádla, aby nemuseli navlékat teplákovou soupravu na spaní na holé tělo.

      Oblečení pro špatné počasí: pevná a dlouhá pláštěnka, gumovky, nepromokavá čepice (je vhodnější, než kapuce pláštěnky), jedno kompletní oblečení na převlečení při promoknutí, svetr, nebo větrovka.

 Rodiče někdy oblečení dětí pro špatně a chladně počasí a déšť podceňují; když je ve dnech odjezdu do tábora hezké počasí, z pravidla více dětí má naprosto nedostatečnou výbavu - rodiče jaksi nepočítají s tím, že by se počasí mohlo zhoršit. Když naopak přijíždějí děti do tábora za nepohody, deště a chladu jen výjimečně dítě nemá pláštěnku, nebo gumovky. Tábor trvá 20 dní - je to dlouhá doba a během ní se počasí může několikrát výrazně změnit.

       Ostatní oblečení: osobní prádlo (trenýrky, slipy, kalhotky,..), silné ponožky 4-5 párů, trička 2 ks, náhradní košile, kapesníky, dva ručníky. Prádlo by mělo dětem vystačit při běžném vyměňování na celých 20 dní.

      Ostatní potřeby: mycí potřeby (mýdlo, kartáček na zuby, pasta, kelímek), toaletní papír (asi půl balíčku), krém na obličej, kartáček na mytí rukou, baterka a zásobní baterie a žárovečka, nůž, brýle proti slunci, zápisník, tužka, pero, pastelky (vhodnější než fixy), sáček na špinavé prádlo, asi 5 kolíčků na prádlo, asi 2 m silnější prádelní šňůry (na koncích udělejte uzlíky, aby se šňůra netřepila; děti ji budou používat jako uzlovačku), hudební nástroj, oblíbený předmět (medvídek, talisman,...), dopisy se známkami, adresy příbuzných a kamarádů, děti ve věku 10-14 let kousek leukoplasti na případné zalepení stanové celty, vhodný repelentní přípravek,  kapesné asi 50,- Kč.

Všechny věci musí být označeny jménem dítěte. Osvědčuje se popis fixem, inkoustem na látku, vyrytí jména ostrým předmětem, jméno je možno napsat na kousek leukoplasti a přilepit na oděv.

V táboře je polička s názvem "Ztráty a nálezy", kam se ukládají zapomenuté a nalezené věci, které si děti mohou vzít zase zpět. Ze zkušenosti však táboroví pracovníci vědí, že děti si jen zřídka nalezené věci berou zpět - proto se každý 2. - 3. den při společném nástupu všech dětí tyto věci prohlížejí a podle jmenovek vracejí dětem. Překvapující část věcí je však neoznačena, děti se k nim nehlásí, nepamatují si na ně. Dítě pozná bezpečně své pastelky, nebo zavírací nůž či baterku, i když tyto věci nejsou nijak označeny, ale nepozná tepláky, bundu, svetr, trenýrky, boty, ... . Věci, které nejsou podepsány, nebo označeny a ke kterým se nikdo nehlásí, se rozdávají na konci tábora dětem, které o ně mají zájem a mohou je ještě upotřebit.

Cenné předměty (hodinky, prsteny, přívěsky, radia apod.) dětem nedávejte.

Na cestu autobusem do tábora dejte dětem lehkou svačinu, nebo ovoce do chlebníčku, který potom budou děti nosit na výlety a výpravy.

Každý rok se přijímají pomocnice do táborové kuchyně: kuchařky, nebo ženy z domácnosti. Práce v kuchyni není těžká, je i dobře odměňována - je vhodná i pro důchodce. Máte-li o tuto práci zájem, nebo víte-li o někom, informujte se na VOS provozovatele tábora.

V každém běhu tábora mohou pracovat čtyři děti ve věku 16-17 let ve funkci praktikantů: pomáhají vedoucím, připravují programy a učí se základním pedagogickým dovednostem pro funkci vedoucího oddílu. O tato místa je velký zájem, a proto se zájemci vybírají konkurzem. Každý zájemce se písemně může přihlásit do konce března na OS do konkurzního řízení. Přednost mají děti starší, z pravidla přijímáme dvě dívky a dva chlapce.

Zájemci o vedení oddílu, nebo o jiné funkce v táboře musí být starší 18-ti let a mohou se hlásit rovněž na OS, nebo přímo u vedoucího tábora.

Letecký snímek tábora z www.seznam.cz:

Starší plánek tábora: